Místní mokřady na Ašsku umožňují ukládání organického materiálu, který představuje unikátní archiv pro čtení vývoje krajiny. Takový vývoj zachfycuje pylový diagram, který nám ukazuje na svislé ose vývoj v čase od nejstarších dob na spodu až po dnešek nahoře. V jednotlivých vrstvičkách pak můžeme číst zastoupení jednotlivých druhů v místních lesích a také míru odlesnění krajiny. Nyní vám představíme důležité fáze vývoje krajiny Ašska, které jsou zásadní pro pochopení současného stavu krajiny

[visualizer id=“2918″ lazy=“no“ class=““]

Starý holocén/hemiboreální les

V tomto pravděpodobně nejteplejším období došlo k rychlému rozvoji lesa, který měl zároveň k dispozici dostatek živin v půdách. Převládají prosvětlené březo-borové lesy s bohatým podrostem trav a bylin jako je tužebník obecný a černýš lesní. Vyšší keřové patro tvoří líska. Plochu mokřadu pokrývá porost tvořený ostřicemi a trávami. Požáry jsou méně časté a nedosahují větší intenzity – zasahují především podrost lesa a borovice vyznačující se silnou borkou jim snadno vzdorují. V širším regionu na úživnějších půdách jsou pak zastoupeny i lípy a jilmy.

[visualizer id=“2910″ lazy=“no“ class=““]

Smrková tajga

V tomto období zřejmě dochází k výraznému zvlhčení klimatu. Do lesa začíná pronikat smrk a jeho charakter se proměňuje – začíná být tmavý a na to reagují světlomilné druhy bříza a borovice ústupem. Líska však odolává a stále představuje významnou komponentu keřového patra. Mokřad zarůstá olší, což způsobilo výrazný ústup trav. S příchodem smrku se mění charakter požárů, které jsou nyní intenzivnější a šíří se z okolního lesa také na plochu mokřadu, kde zanechávají výraznou zuhelnatělou vrstvu.

[visualizer id=“2885″ lazy=“no“ class=““]

Smíšený les

Do původního lesa s převahou smrku pronikají nové druhy – buk a jedle a vytváří se smíšený les. Buk se ale prosazuje méně a nestává se vůdčím druhem lesního porostu. Jedle je spolu se smrkem hlavní dřevinou stromového patra. Olšový porost z mokřadu ustupuje patrně v důsledku jeho částečného vysušení a vytváří se zde rašelinná březina. Ojedinělé požáry. V širším regionu se již projevují první stopy lidské aktivity a pylová zrna pšenice dokládají zemědělství.

[visualizer id=“2881″ lazy=“no“ class=““]

Středověká kolonizace

V širším území dochází k velkému odlesnění a ústupu jedle. Zemědělské aktivity jsou jasně doloženy pylem žita a pšenice. Vznikají pastviny na kterých jsou hojné šťovíky, jitrocely a jalovec. Mokřad byl nejspíše záměrně vypálen a šíří se na něm borovice.

[visualizer id=“2861″ lazy=“no“ class=““]

Krajina novověku

Dřívější smíšené smrko-jedlo-bukové lesy jsou intenzivně těženy a ponechány samovolné obnově. Z toho profituje především borovice, která je schopná rychle osídlit paseky. Jedle s bukem dále ustupuje. Občasné požáry vznikají hlavně při těžebních pracích v lese.

[visualizer id=“2885″ lazy=“no“ class=““]

Pěstovaný les

Na konci 18. století dochází k výrazným změnám v lesním hospodaření. Lesy se začínají ve velkém měřítku cíleně pěstovat a mění se jejich druhová skladba a struktura, ta má v této fázi již dnešní charakter – tedy kulturní smrčina. Na mokřadu je řídký porost borovic a podrost je tvořen zapojenou travino-ostřicovou vegetací.

[visualizer id=“2881″ lazy=“no“ class=““]